Irsko

Irsko

Irské variace 
Irsko na sebe v poslední době upozornilo hlavně hospodářským boomem, kdy se během desetiletí stala z mírně zaostalé země ekonomickým tygrem Evropy, na jejímž západním okraji leží, za ním už je prakticky jen Atlantik. Ovšem mnohem dřív než gastarbeiteři, kteří sem jezdí za prací, ho objevili golfisté…

Trojlístek nebo půllitr?
Ale k nim se dostaneme později, protože nejen golfem živ je člověk - i když to u mnohých náruživců asi tak úplně neplatí. Symbolem Irska je trojlístek, dle pradávné legendy právě na něm vysvětloval princip boží trojice Svatý Patrik, misionář a patron této země. Ten v roce 441 vylezl na kopec Croagh, kde se při čtyřicetidenním půstu usilovně modlil za své krajany a jejich obrácení na křesťanskou víru, což se mu nakonec povedlo. Připisuje se mu i vyhnání hadů, ještěrek, a vůbec všech plazů z kraje, a ať už tomu věříme či nikoli je fakt, že je tady - snad kromě zoologické - nikde nenajdete. Trojlístek má prý navíc velkou magickou sílu, prostě tato malá a nepatrná rostlinka je zde ceněná mnohem víc, než vzácněji se vyskytující čtyřlístek, u nás sbíraný pro štěstí. Pokud bychom však měli hledat symbol, který by nejlépe vystihoval současnost, tak by Irové měli mít ve znaku půllitr piva značky Guiness!! Na něj jsou totiž opravdu velmi hrdí, což ovšem neznamená, že by svého světce nectili, jen je to prostě už příliš dávno a doba se mění…

Nic pro abstinenty
První kroky turistů vedou, jak už to na cestách většinou bývá, do metropole, Dublinu. Na své si tady kromě milovníků historie (neopominou navštívit hrad ze třináctého století, o sto let starší katedrálu sv. Patrika, či, bývalý klášter a nyní universitu Trinity College i další pamětihodnosti), přírodních krás (vydají se asi do vesničky Bray do Greystones a z ní pak dál, po romanticky vyhlížejících útesech) zejména ti, co mají rádi rušný noční život. Jim stačí zajít do starobylé čtvrti Temple Bar - tam nic jiného než hospůdky a bary prakticky není - a strávit v ní několik dní (tedy spíš nocí) ochutnáváním whisky Jameson (či jiných značek) a již výše zmíněného pěnivého moku. Abstinentům se zásadně nedoporučuje návštěva Irska kolem sedmnáctého března, kdy má svátek Patrik. Nepřipít si na památku světce berou místní lidé - jinak velmi srdeční - jako urážku, v tom se asi projevují jejich kořeny, jsou totiž potomci dvou národů, lépe řečeno spíš civilizací, které utvářely dějiny Evropy - Keltů a Vikingů. Protože však dlouho žili pod Anglickou nadvládou, zvykli si prý nepovažovat svoji krajinu za svou, čímž alespoň vysvětlují  - kulantně řečeno - nepořádek, který hyzdí města i venkov. 

Na ryby!
Nic není nestálejšího než irské počasí, řekl kdosi a měl pravdu. Nelze se na něj totiž opravdu ani v nejmenším spolehnout, po deštivém, mlhavém ránu může následovat krásný den - a pochopitelně naopak, takže je s tímto faktorem při plánování výletů do přírody předem počítat. Ale v ní je na co se dívat.  Zdánlivě nekonečná vřesoviště, či rozsáhlé pastviny plné ovcí a krav, střídají na pobřeží rozeklané útesy, zalesněné kopce, či jezera, v nichž ryby narůstají do extrémních velikostí - nejen ve fantazii těch, co je loví, ale i ve skutečnosti! Najdeme zde převážně ty rychlé a divoké - štiky, lososy, či pstruhy, největší z nich, ferox, může měřit až jeden metr, což je na tento druh zajisté úctyhodná délka. Příslušníci Petrova Cechu se vydají buď do okolí největšího - a asi i nejznámějšího - jezera Lough Corrib (je spojeno s mořem stejnojmennou řekou, zřejmě nejkratší na světě - má jen šest a půl kilometru!) či přibližně dvacet kilometrů vzdáleného Lough Mask, které má poněkud drsnější ráz - hlavně díky podvodním skaliskům čnícím nad hladinou či obrovským balvanům rozesetých u břehu.

Za lovci mamutů
Unikátní jsou v Irsku i mohylové hroby staré několik tisíc let, dolmeny, které jsou doslova rozesety na různých místech, nejznámější, Newgrange, je mnohem starší než slavné egyptské pyramidy. Leží břehu řeky Boyne, asi tak hodinku od Dublinu a tvarem připomíná obrovský bochník chleba (jeho průměr je 76 metrů) který někdo omylem či nedopatřením položil na zem. Protože se nedochovaly žádné písemné ani jiné záznamy (také pochází z roku 3 200 let př. n. l.) není zatím uspokojivě vysvětlen účel této vpravdě monumentální stavby, nejčastěji se zmiňují hypotézy o starověkých náboženských rituálech, pohřebišti či jakési astronomické základně pro vytvoření kalendáře. V každém případě museli mít pravěcí lidé hodně silný motiv k tomu, aby obrovité kameny sunuli na dřevěných kůlech z lomů vzdálených několik kilometrů. U vchodu do této památky (najdeme ji na seznamu UNESCO), je malinký domek, kde je co možná nejvěrněji rekonstruován život „lovců mamutů“…

Na golf!
Jak jsme již předeslali, Irsko je pro golfisty ráj. Nejen proto, že hřišť je tady v přepočtu na počet obyvatel asi nejvíc na světě, hlavně jsou přístupná naprosto všem - profesionálům i amatérům, zkušeným hráčům či začátečníkům, téměř nikde není nutné pro využití greenu klubové členství. Není se co divit, že mnozí velcí hráči z historie právě tady mají své kořeny - za všechny lze jmenovat Christy O’Connora st., který odehrál deset úspěšných Ryder Cupů, či Freda Dalyho, jediného Ira, kterému se povedlo (v roce 1947) zvítězil v Open Championship. Protože „na green“ můžeme jít opravdu všude, zmíníme v krátkosti jen jedno hřiště z každé světové strany, a pak se budeme detailně věnovat tomu, které nás nejvíce zaujalo. Takže na severu je to například Royal Portrush či Royal County Down, s krásným výhledem na vrchol Slieve Donard, na jihu Waterville, kam si chodí zahrát i Tiger Woods, či Ballybunion (to si zase oblíbil Tom Watson). Východně, v zátoce Brittas najdeme European a na západě třeba Enniscrone. My si však vybrali Druid’s Glen, a to nejen proto, že se zde třikrát odehrávalo Irish Open, či že v roce 2005 bylo (podle IAGTO) nejlepším evropským resortem roku nebo kvůli raritě v podobě starověkého druidského oltáře umístěného na dvanácté jamce.

Po stopách druidů
K jeho největší přednostem patří že leží slabou půlhodinku od Dublinu a jsou zde hned 2 golfová hřiště. Klasické mistrovské Druids Glen Golf Club a linksové Druids Heath Golf Course. To prvně zmíněné je mnohem slavnější a také mnohem těžší. Úzké fairwaye se spoustou rozsáhlých bunkerů, malá skaliska, různá jezírka a hlavně pestrobarevná flóra lemující hrací pole působí mnohdy velké problémy každému hráči. Pokud k tomu ještě fouká pověstný „ostrovní“ vítr, pak se hra mění v noční můru. Druids Heath GC je typickým linksovým hřištěm s menším množstvím porostu podél fairwayí díky němuž není hra tak obtížná, jen na pověstné bunkery si musíte dát pozor, vyhrát se z nich nebývá zrovna lehká věc. Tráva je pak tak sytě zelená, že kdyby se po ní nechodilo, mohl by někdo podezírat greenkeepera, že ji snad po večerech barví. Profilem i náročností musí uspokojit i toho nejzhýčkanějšího hráče, i když je pokud jde o rok založení (1600) historické, dokázalo se přizpůsobit i moderním trendům. Co by pověstným kamenem dohodil je luxusní Druids Glen Marriott hotel se sto čtyřiceti osmi pokoji. Nabízí velmi komfortně zařízené pokoje a služby na vysoké úrovni. Po „rundě“ golfu může každý golfista zaplavat v bazénu, posedět ve vířivce nebo využít zdejšího lázeňského centra, anebo se vydat na návštěvu z některých kulturních, historických nebo přírodních atrakcí. Neschází ani golfová akademie či shop, kde je možná nakoupit veškeré vybavení, či suvenýry zaměřené převážně na druidy, keltské kněze, jejichž původ i údajné tajemné mystické rituály jsou záhadou a jako takoví přitahují pozornost všech hostů.