Sdílej |

><

Slovinsko

Slovinsko

Slovinsko - země pro všechny
Slovinsko není u nás ani zdaleka tak známé, jak by si zasluhovalo. Přitom s ním máme poměrně dost společného, například to, že bylo také součástí Rakousko-Uherska…

Kde vznikl lodní šroub
Další výhodou je, že slovinštině lze vcelku dobře rozumět, což ocení zejména ti, co neovládají cizí jazyky. A protože asi žádný turista na dovolené nevynechá návštěvu metropole, nezaškodí začít právě tam. Lublaň je sice na hlavní město hodně malá, rozlohou i počtem obyvatel něco jako Plzeň, nicméně určitě ne nezajímavá, třeba pohledem na zasněžené vrcholky hor, které ji obklopují. Centrem dění je kruhové náměstí - nachází se tam i symbol města, barokní kostel - z něhož vedou tři mosty a odkud je dobře vidět nahoru na kopec, kde se tyčí Lublaňský hrad.

Neschází ani tržiště, na němž prodavači s typicky jižním temperamentem nabízí své zboží. Zmínku zaslouží i to, že na místním hřbitově je pohřben Josef Ressel, který zde dlouhá léta pracoval jako lesník. Ve vesničce Kostanjevica na řece Krka také poprvé na veřejnosti předvedl vodní šroub, vynález, jímž se zapsal do dějin. Bohužel se za svého života uznání nejen za tento, ale i další objevy - šroubový lis na výrobu vína, kuličkové ložisko bez mazání, zařízení pro parní vyluhování barviv či pneumatickou potrubní dopravu - nedočkal…

Zasloužil také o zalesnění krasové oblasti v Kraňsku, i díky jemu se Slovinsko může chlubit tím, že polovinu území tvoří lesy a je v tomto směru po Finsku a Švédsku třetí v Evropě. Pokud je řeč o přírodě, nelze nezmínit Julské Alpy, ty jsou pro „horské turisty“ doslova rájem, nabízí naprosto vše, na co si člověk jen vzpomene - ledově modrá jezera, průzračně čisté řeky, bystřiny, vodopády, rozkvetlé alpské louky i rozeklané vápencové vrcholy. Na túru se klidně mohou vydat i fyzicky méně zdatní jedinci, cesty jsou dobře značené, nicméně nejvíce to užijí ti, co preferují náročnější výstupy. Některé vrcholy lze pak zdolat pomocí tzv. zajištěných cest – via ferrat.

Nad parkem i pod ním
Součástí pohoří je i jediný Národní park zde, Triglavský, pojmenovaný po nejvyšším vrcholu Slovinska měřícím 2864 metrů. Úplně nahoře v roce 1895 postavil místní farář z železa, zinku a oceli jakýsi přístřešek, podle autora se mu říká sloup Jakoba Aljaže (práce jemu a čtyřem dalším nadšencům zabrala pouhých pět hodin!). Je volně přístupný a slouží za hezkého počasí i jako rozhledna.
V okolí jsou i další „speciality“, Bohinjské jezero, největší v zemi, v jehož blízkosti najdeme i spoustu lidových staveb, včetně pravoslavných kostelů - asi nejznámější je Sv. Janezy Krstnik - které ještě podtrhují jeho romantický vzhled. Jím se může chlubit i vodopád Belopotoški slap s nádhernou lagunou, v níž se dá vykoupat, Vintgarská, šestnáct set metrů dlouhá soutěska, vyhloubená řeka Radovnou, tisíc třicet let starý modřín v Malé Pišnici, Gorjanska jeskyně, Šimonova propast v podzemí Mežakle nad vesnicí Krnica a mnohé další. Protože se počítá s tím, prohlídka zabere spíš pár dní než hodin, je možné k přespání využít horských chat, jsou tady i jakási útočiště, kde lze nalézt v případě nouze „azyl“…

Bledské jezero sice není součástí národního parku, nicméně určitě stojí také za vidění - ať už kvůli hradu, vypínajícím se pyšně na skále nad ním, či přírodním ostrůvku Blejski otok, ležícímu takřka uprostřed - na něm stojí poutní kostelík panny Marie ze 17. století. Pro svoji rozlohu - je dva kilometry dlouhé a v jednom místě až 1380 m široké - si ho oblíbili hlavně veslaři, také se tu třikrát konalo Mistrovství světa v tomto sportu (1966, 1979 a 1989).

Pro Slovinsko je typické i množství termálů, poblíž nich pochopitelně později vznikly lázně, nachází se především v okolí Panonské nížiny. Ta kdysi bývala mořem, dnes už nikde slaná voda není, pod povrchem se však zachovala rozvětvená síť minerálních či jiných pramenů.

Jejich blahodárné účinky a léčebná síla jsou známé již po staletí, navíc většina z nich je zasazena do krásné přírody. Nicméně majitelé nespoléhají jen na tyto „atributy“ a investovali nemalé prostředky do vnitřního vybavení, včetně wellness center takže splňují i ta nejnáročnější kritéria.

Moře a medvědí šunka
Je fakt, že Jaderského moře si tu člověk neužije tak, jako v sousedním Chorvatsku, pobřeží je dlouhé jenom čtyřicet kilometrů, ovšem na pořádné vykoupání to bohatě stačí a zase tu nenajdeme tak přeplněné pláže. Nejvíce navštěvovaná jsou turistická střediska Isola, Portorož či strategicky důležitý přístav Koper, vzdálený od Itálie coby pověstným kamenem dohodil. Také se zde tímto jazykem běžně mluví a kdysi spadal pod Benátskou republiku.

Cestou není od věci udělat si malou přestávku v Lipici, kde dodnes chovají zářivě bílé koně - lipicány. Díky mírné povaze a učenlivosti jsou využíváni v jezdeckých školách a cirkusech, majestátní vzhled i nepřehlédnutelná barva je přímo předurčuje k tomu, aby sloužily, zapřáhnuti do kočáru, jako ozdoba panovnických dvorů.

Milovníci těchto překrásných tvorů asi nezajásají nad místní kulinářskou pochoutkou, koňským pršutem, labužníci jsou jeho zase chutí nadšeni, ještě větší delikatesou je ovšem ten medvědí. Těch je tu tolik, že se místy přemnožily, takže se nejedná o nic nelegálního, nicméně běžně k sehnání není, je třeba se poptat.

Do Slovinska se jezdí i za sportem, nejvíc si ho oblíbili příznivci vysokohorské turistiky a raftingu. Prudce tekoucí řeky, například Soča, Sáva Bohinjka, Sáva Dolinka, pro ně představují díky divokosti a nezkrotnosti výzvu, navíc mají krásnou barvu, závislou na míře minerálů v nich obsažených, ta osciluje od křišťálové, přes modravou, tyrkysovou až po zelenomodrou až zelenkavou. Voda je průzračná, pochopitelně ale hodně ledová.

Slovinci nemají žádný „národní sport“, oblíbené jsou spíš ty zimní - sjezdové lyžování, skoky na lyžích - jinak basket a fotbal, nakonec s reprezentací této země se naši hráči utkají ve skupině o postup na Mistrovství světa. V poslední době se ovšem čím dál víc rozmáhá golf - i proto, že jeho prostřednictvím se snaží vláda přitáhnout do země turisty. Vůbec první hřiště (dnes jich je deset a další se staví) bylo ovšem otevřené již v roce 1937 u zmíněného jezera Bled. Dnes tu jsou už hned dvě - osmnácti jamkové (King’s) a devíti (Lake), že kromě herní náročnosti disponují i překrásným výhledem do okolí se rozumí samo sebou. V roce 1972 došlo k úpravám terénu tak, aby se hra přizpůsobila moderním trendům, architekt Donald Harradine při nich odvedl skvělou práci. King’s má rozlohu sedmdesát hektarů, nejdelší jamka se hraje na vzdálenost 538 a nejkratší 135 metrů, je tu 63 bunkerů, par 73. Lake je na přibližně poloviční ploše, má par 72, bunkerů je 17.

Golf, kam se podíváš
Resorty se staví především v turisticky nejvíc navštěvovaných lokalitách, k nim zcela určitě patří městečka poblíž termálních lázní jako je například Ptuj, kde hráče čeká na osmnácti jamkách (par 71) množství vodních překážek. Na jejich překonání je třeba vytáhnout z rejstříku přesné údery, jejich síla nerozhoduje, zvlášť záludná je čtrnáctá jamka na malém ostrově. Jinak Ptuj je historické město, v kterém je co objevovat, zmínku zaslouží i místní vinné sklepy plné lahodného moku.

Unikátní je hřiště zasazené do rozlehlého parku hradu Mokrice (autor opět Donald Harradine) je pravidelně uváděno v přehledu nejlepších golfových resortů světa.  Je nejen krásné, co se týče přírody, ale i velmi náročné, pátá jamka se řadí se k těm nejobtížnějším vůbec. Je nutné hrát dlouhé farveje a vůbec vytříbené údery.  Má par 71.

Moravske Toplice - tento název našinci zavoní domovem - leží v idylické krajině Prekmurje a podobné je i zdejší hřiště. Mohou na něm hrát i začátečníci, tady spíš na tom menším devítijamkovém, „osmnáctka“ už pro ně určitě není. Par má 72 k dispozici je i driving range a putting green.